Jdi na obsah Jdi na menu
 

0. INFO platba příspěvků :

 info.jpg


1. MUŽI příští utkání :

Muži

SO 26. 9. 15:30 hod.

SK Louky - Kostelec

Muži "B"

NE 27.9. 12:30 hod.

SK Louky - Napajedla "B"


2. DOROST příští utkání :

SO 26. 9. 10:00 hod.

SK Louky - Rožnov p. R.


3. ŽÁCI příští utkání :

Starší žáci

 SO 26. 9. 9:30 hod.

Bystřice p. H. - SK Louky

 

Mladší žáci

 SO 26. 9. 11:15 hod.

VBystřice p. H. - SK Louky


4. PŘÍPRAVKA příští utkání :

Starší přípravka

PA 25. 9. 17:00 hod.

Březůvky - SK Louky

 

Mladší přípravka

PA 25. 9. 17:00 hod.

Březůvky - SK Louky


5. Fotbalový nábor :

 nabor-louky-2019.png-levy.png


6. Výsledkový servis MUŽI

Muži A

SK Louky - Luhačovice "B" 

3:0 (1:0)

Muži B

SK Louky "B" - Halenkovice

1 : 7 (0:4)


7. Výsledkový servis DOROST

Dorost

Baťov - SK Louky

2 : 1 PK (1:1)


8. Výsledkový servis ŽÁCI

Starší žáci

SK Louky - V. Otrokovice

2 : 4 (1:0)

 

Mladší žáci

SK Louky - V. Otrokovice

2 : 10 (1:6)


 

Vsetín versus Louky

9. 6. 2015

Vsetínská MISSION IMPOSSIBLE POKRAČUJE kontra Loucký příběh, aneb můj pohled na uplynulý ročník

Stejně jako loni jsem nereagoval na narážky o podvádění v Brodě, tak jsem chtěl přejít letos i komentáře vsetínského trenéra.  Loni šlo o to, že jeden hráč neměl administrativní chybou zaplacené příspěvky FAČR a byly nám 3 zápasy kontumovány. Myslím si, že v tomto případě jsme spíš ublížili sami sobě a spíš jsem považoval a považuji za nesmysl trestat mládežnické družstva tedy děti za administrativní chybu. Letos se to týká údajně neregulérního posílení mužstva - přesně citováno ze vsetínských stránek: „Štítná a Louky, po podzimu 6 bodů. Na jaře obě mužstva získala již 15 ! a to ještě máme zápasy před sebou. A u ostatních to není jiné. Každý tým soutěže bojuje naplno a žádný zápas není jednoduchý. Možná se dá s úspěchem pochybovat o hranici regulérnosti, když si některý tým po podzimu nabere polovinu kluků dorazového ročníků z jiného klubu, na hostování. A hraje druhou půlku soutěže s půjčenými hromotluky, které třeba po sezoně zase vrátí. Nicméně, je to bohužel podle předpisů a pravidel.“

Jak říkám, chtěl jsem to přejít, mám však ještě vnitřní pocit říci něco směrem k našim klukům i jejich rodičům.

Začnu popisem situace v podzimní části soutěže, aby se případní čtenáři dostali do obrazu. Podotýkám, že je to pouze můj osobní pohled.

Celou podzimní soutěží jsme prošli s velmi úzkým kádrem, kde v základní sestavě nastupovali většinou hráči ročníku 2001 (tolik pro ty, kteří by byli schopni tvrdit , že 01 rok nehrály), na lavičce pak seděli většinou jen 2 hráči na střídání, kteří se ale vždy dostávali do hry, a to ať se na tréninku snažili nebo lajdačili, nebo ač dokonce vypustili mistrovský zápas. Přesto jsem se snažil hrát s tímto týmem kombinační fotbal, kterým bychom eliminovali fyzickou převahu soupeřů, udrželi si aspoň herní konkurenceschopnost a hlavně měli jsme na konci utkání dobrý pocit ze svojí hry. Myslím, že se nám to až na malé výjimky dařilo. Co se týká výsledků to bylo samozřejmě horší, protože díru po Adamovi, typickém hroťákovi, se nám nepodařilo zacelit. Snažil jsem se jednoduše o to, aby v konečném součtu kluky fotbal hlavně bavil, bavil a nakonec ještě bavil. Zároveň jsem se však ptal neustále sám sebe, je tato soutěž pro tak malý mikroregion optimální volbou, nebylo by vhodnější dávat šanci kvantitě před kvalitou, zahrajeme si pak přece všichni, některé zápasy dokonce na pohodu. Nakonec jsem došel k přesvědčení, že i přes porážky, které byly většinou jen jednogólové, má fotbalově tato soutěž klukům co dát a klady převažují nad zápory, no a když odstraníme nešvary a lajdácký přístup některých kluků, může to být jedině lepší. No, a když jsem se ohlédl za podzimem, musel jsem k mé radosti konstatovat, že jsme absolvovali skutečně několik velmi herně vydařených utkání a nejednou jsme slyšeli pochvaly a glosy jak vy můžete být v tabulce tak dole, patříte úplně jinam, …. Bohužel k naplnění těchto slov a k bodovým ziskům nám chybělo střelecké vyjádření.

Zlomovou situaci pro tým bylo rozhodnutí Adama vrátit se ze Zlína do Louk. Poctou a snad i zhodnocením dobré práce byl pak zájem dalších kluků o možnost hrát také v Loukách. A tady musím zdůraznit, že kluci přišli sami, žádné lanaření se prostě nekonalo. Takže nakonec naši sestavu pro jarní sezónu rozšířil David Blanař ročník 2000, který přišel na střídavý start  z Mysločovic a nakonec ještě projevil zájem Dan Kolář ročník 2000 ze zlínského Fastavu, se kterým jsme se domluvili na hostování. S křížkem po funuse se zajímali i někteří další. U Dana jsem dlouho přemýšlel, zda ano či ne. Nakonec rozhodl přátelák v Kunovicích. Přátelák, kdy nastoupili 3 nemocní kluci. Někteří hráči ročníku 2001 se omluvili v pátek večer, někteří se neobtěžovali omluvit vůbec, téměř celé sobotní dopoledne jsem protelefonoval a s trenérem Kunovic jsem měl nakonec domluveno, že nám případně nějaké hráče půjčí hlavně ať přijedeme. Řekl jsem si, proč ? Proč mám neustále přecházet některé věci, jedněch a těch samých hráčů. Proč tyto děti motivovat ke hře zvané fotbal, když o ni možná nestojí.

Zrušil jsem střídavý start Honzy Novotného z Lůžkovic, který byl sice urostlý chlap, ale jako chlap se většinou nechoval a absolvoval s námi pouhý jeden zápas a na hostování přišel tedy Dan.

Suma sumárum jarních změn. Jeden návrat Lúčana do základní sestavy, jeden střídavý start v základní sestavě a jedno hostování, s problematickým počátečním hledáním. Z cizích, tedy nelouckých hráčů však ani jeden hromotluk, neboť 160 cm Jirky Vyorala, který u nás hraje od podzimu působí vedle slova hromotluk velmi komicky. Ostatní neloučtí fotbalisté jsou pak možná o 5 cm vyšší. Vyšší postavy tj. Adam, Ševča a 2002 Ondra jsou kluci z Louk. Tolik zpřesnění informací pro vsetínské.

Zlomovou situací byl, jak jsem řekl příchod Adama, zlomovým zápasem pak bylo utkání se Slavičínem, v té době druhým nebo třetím týmem tabulky. V týdnu po zápase s Holešovem, kde jsme nastoupili bez branaře „s profesionální licencí“ a navíc jsme obětovali na záskok do brány oporu záložních řad Vosu, jsme si s klukama sedli, dlouho debatovali a stanovili si pravidla. Tím hlavním bylo hraje 11 nejlepších, motivací pro ostatní se stává osobní snaha každého dostat se do týmu. Tehdy to zafungovalo naprosto skvěle, kluci zamakali na plný plyn, navíc nám pomohlo, že jsme vcelku vyrovnaný zápas zlomili ve svůj prospěch. Tento úspěch jsme dokázali navíc bez nemocného Adama. Od této chvíle začaly fungovat lépe i některé věci  na tréninku. Začali jsme hrát atraktivní fotbal, podložený i dobrými výsledky. Kluky v té době bavily náramně i tréninky a fotbal si náležitě užívali. Pro mne se stávalo stále těžším to, jak do týmu střídavě zapracovávat jednoho dnes druhého zítra. Mimo mi tak zůstávalo vedle základní devítky jedenáct vyrovnaných borců, u kterých jsem potřeboval, aby jim zůstala herní praxe a mohli nastupovat aspoň na 15 až 20 minut. V tomto směru byly vítanými zápasy s týmy dolní části tabulky (ne tak poslední zápas s Viktorkou), kdy bylo celkem brzy rozhodnuto. K úplné spokojenosti chybělo právě jen to větší herní vytížení hráčské lavičky. Bohužel 3 přeložené zápasy a počasí zabránily přátelákům v týdnu.

Mezi zápasy s lehčími soupeři patřil i zápas se stěžujícím si Vsetínem. Možná článek uvedený na vsetínských stránkách je jen výkřikem jednoho trenéra, který hledá chyby všude kolem, jen ne u sebe, možná je to jen výkřik trenéra, kterého postihla realita v tom, že fyziologický vývoj toho pubertálního období vykazuje velké rozdíly a prostě mladším či menším nepřeje. Takže teď to nejzajímavější, co dokresluje absurditu pohledu Vsetína. V tomto zápase nastoupilo v „posílené“ základní sestavě Louk 5 hráčů ročníku 2000,   5 hráčů ročníku 2001 a 1 hráč ročníku 2002, z toho na střídavý start: brankař David Mikulášek 2001 – 169 cm, záložník David Blanař  2000 – 167 cm. Abych byl spravedlivý do druhého poločasu střídal ne zcela uzdravený Jirka Vyoral 2000 se statutem střídavého startu a svojí, již uváděnou výškou 160cm. Víc k tomu není co dodat, vše si lze ověřit v zápisu. No a konečný výsledek 5:1 pro Louky nechávám bez komentáře. Tvrzení, kterým pane trenére zaštiťujete své špatné výsledky v jarní části soutěže jsou jaksi mimo realitu. O posílení „fotbalovými zabijáky“ bych byl ochoten diskutovat při příchodu Marti Bartka z Tečovic do Louk, nebo Najta z Jablůnky do Vsetína, to už je však asi historie velmi stará.

 A teď zpátky do Louk. Stav počátečního prozření a elánu některé bohužel opustil. Snad to i chápu a naštěstí se to stalo jen některým. Částečně mohl být i jejich názor ovlivněn pohledem rodičů. Ne, že bych se nemohl mýlit v jednotlivostech, ale za svým rozhodnutím jako celku si stojím. Co se tedy týká ročníku 2001, je potřeba o nejen o jarní části soutěže pozitivně popřemýšlet a to v celém kontextu tohoto článku a udělat si představu, kde to skřípalo, kde je potřeba nastavit věci trošku jinak. Samozřejmě, pokud budete mít zájem na ukončené vám můj pohled sdělím. I přes to se omlouvám  klukům, kteří mají pocit, že nedostali odpovídající příležitost. Bohužel se musejí smířit s realitou, že v životě nic zadarmo nedostanou a hned za rok poznají skutečnou realitu u Michala v dorostu. Tam vás kluci nikdo o nic prosit nebude. Pro některé ambiciózní rodiče mám vzkaz, přál bych vám vidět u některých přístup na tréninku a chování v kabinách. U 2001 není problém v jejich fotbalovém umění, tam je problém v jejich hlavičkách, znovu raději opakuji u některých. Naši trenéři ve Zlíně nám vtloukali stále něco o morálně volních vlastnostech, bože jak já jsem tu frázi nenáviděl, teď už maličko chápu co nám chtěli sdělit. I s Danem jsem musel řešit, že na prvním místě je tým, potom až jeho osobní prestiž. V některých zápasech tedy nenastupoval od začátku, dokud si to takto nenastavil. Byl jsem na něj přísnější než na ostatní, ale jsem tomu rád. Po ostatních jsem nechtěl taktéž nic jiného.  Omlouvám se pak i našemu Marťovi, se zařazením do sestavy to měl ještě těžší než ostatní, navíc jsem byl na něj někdy i o něco přísnější.

Na závěr tedy raději poděkování, poděkování všem, co vytvářeli pozitivní atmosféru kabiny, za sportovní výkony, odmakané tréninky a krásné fotbalové okamžiky. Zvláštní kapitolou byli pak i ti právě přespolní kluci, kteří dojížděli někdy i desítky kilometrů. Skvělí fotbalisté, bezvadní kluci, které zdobila jejich skromnost. Bezvadně zapadli kolektivu a zvlášť s nulkami vytvořili bezvadnou partu, kterou by chtěl trénovat každý trenér. To byla ta věc, která způsobila, že jsme si dovolili pane trenére Vsetína nahrát víc, než vámi předpokládaný počet bodů. Moje poslední, ale zvláštní poděkování pak patří  Davčovi Ševčíkovi, který se stal nejen kapitánem ,ale přijal nezastupitelnou roli vůdce mužstva a byl mi nápomocen ve věcech, které už jsem nestíhal. Myslím, že leckterý dospělý by to nezvládl jako on.

Doufám, že již někteří pochopili, že toto pojednání je i jakýmsi rozloučením se všemi, se kterými jsme se za dlouhá léta potkávali, ať na zeleném pažitu, na turnajích v autobusech i v loucké hospodě. Svou anabázi u starších žáků tak končím a na rozdíl od vsetínských můžu prohlásit, že mise je splněna. Jsem rád, že podařilo zachovat soutěž krajského přeboru pro ročníky 2001 – 2002  a doufám, že budou konečně pevným týmem, který bude suverénně proplouvat touto soutěží. Fotbalově na to jednoznačně mají. Hodně štěstí.

 

Petr Látal

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář