Takže jak na podzim, tak i na jaro jsme velmi brzy poznali, že ač v tabulce jsme první, jsou mužstva, která nás dokážou porazit a v případě Rožnova se dá říct porážet. Už před zápasem trenér hostů říkal, že přijeli kompletní, což v překladu znamenalo, že má k dispozici všechny kdo hrávají ligu žáků. No a na hřišti to bylo vidět. Hosté si vypracovali víc šancí, než všichni soupeři před tím dohromady. Byli rychlí, důrazní a fotbaloví. Dokázali v 5ti útočit a v 5ti bránit. To my jsme dokázali možná v 5ti bránit, ale už jsme nedokázali útočit ve více než dvou lidech. Prostě jsme nestíhali s hosty běhat. Nešlo to. Bylo vidět, že minimálně 5 hráčů soupeře má zkušenost se zápasy žákovské ligy a navíc patří k lídrům daných mužstev. To my nemáme. Nevadí. Fotbal je ovšem zvláštní hra a i přes zjevnou převahu hostů jsme nemuseli prohrát.

Výborně nám zachytal David a zlikvidoval spousty šancí. Góly, které jsme nakonec dostali  šli na vrub nedůrazu našich obránců a nehlídání si soupeřových hráčů.  Kromě jednoho, kdy hráč hostů na konci zápasu přešel přes naše 3 unavené hráče, šlo všem brankám zabránit i při schopnostech hráčů, kteří na hřišti byli. Bohužel se projevilo, to co říkám delší dobu, že někteří se jdou na hřiště jen tak proběhnout a chybí tam ta zodpovědnost za tým. To u soupeře makali všichni na doraz.

Takže jo možná byli hosté rychlejší, naběhanější, ale hlavní rozdíl byl v zodpovědnosti. Nestalo se, aby při standartní situaci byl náš hráč volný, naši útočníci byli vždy pokrytí a svědomitě se všichni vraceli.  Je tedy potřeba se ze zápasu poučit a už na tréninku posilovat vůli pracovat a makat, protože to je to co vás nakonec posune dál. Obehrát hráče, zpracovat, přihrát umíte. Časem snad i střílet se naučíte . Ale co se týče týmového pojetí hry a vůle pracovat pro tým, tak tam máme velké rezervy.

Takže hlavy vzhůru a hurááá na trénink