V neděli nás čekal další těžký soupeř na cestě letošním ročníkem. A to kluci z Rožnova. Již minule jsem psal, že tamní kluci jsou vždy výborní a bohužel pro nás to potvrdili i nyní. Zápas jsme začali ve velkém stylu a po 10 minutách jsme vedli 0:2. Domácí s námi chtěli hrát fotbálek a dávali nám (hlavně Sébovi) dost velký prostor, abychom ho mohli hrát také. K naší smůle se domácí velmi rychle poučili, že takto né a začali dohrávat všechny souboje na hranici pravidel, velmi pečlivě si hlídali Sébu, kterého až ztrojovali, protože bohužel v dnešním zápase od nikoho jiného snad ani nebezpečí nehrozilo a vyráželi do rychlých protiútoků. To jsme jim umožnili hlavně tím, že na rozdíl od zápasu ve Vsetíně, kdy jsme za podobného stavu drželi míč a umně kombinovali, tak dnes jsme se pouštěli do nesmyslných soubojů, které jsme většinou prohrávali. Navíc jsme přidali spousty nepřesných přihrávek. A tak i díky Matějovy výstavní minely domácí za dalších 10 minut srovnali. My jsme ještě sice dokázali odpovědět gólem Jiřiny,  ale konec poločasu jsme nezvládli a opět díky dalšímu velkému kiksu jsme dovolili domácím otočit skóre zápasu ve svůj prospěch. Poločas tedy skončil 4:3, ale určitě se zápasem šlo stále něco udělat.

Bohužel druhý poločas se zvrhl ve velmi urputný boj a i přes šance na obou stranách už žádný gól nepadl. Nakonec tak domácí zaslouženě vyhráli, protože dle mého dali do zápasu více srdíčka a chtěli prostě více vyhrát. A to všichni do jednoho. Proč tomu tak nebylo i u nás, to už si musíte kluci sáhnout do svědomí každý sám. No nic. Zeměkoule se točí dál. Nestalo se nic tak strašného, ale je potřeba si z toho vzít ponaučení. Ze čtyř zápasů je to totiž čtvrtý zápas, kdy soupeř je bojovnější a důraznější a to už o něčem vypovídá. Přemýšlejte...