Do tohoto zápasu jsme nastupovali s cílem pokud možno bodovat. Po delší úvaze jsme změnili rozestavění s cílem produkovat ofenzivnější pojetí. V začátku utkání se zdálo toto rozhodnutí jednoznačně pozitivní neboť v prvních pěti minutách jsme se třikrát dostali do tří vyloženek, bohužel s nulovým efektem, poté převzali iniciativu hosté a přehrávali nás nejen ve středu hřiště, ale i z křídelních prostor směřovaly před bránu nebezpečné přihrávky. Po jedné z nich jsme pak také inkasovali první gól z bezprostřední blízkosti.

      Kralování soupeře však netrvalo dlouho a Martin Bartek konečně využil svoji další šanci  a vyrovnal. Hra se tím  opět vyrovnala a přetahovaná o vedení pokračovala dál, na vedení soupeře jsme pak rychle reagovali výborně zahraným rohovým kopem,  který zakončil Martin Janota krásným volejem.

      Druhý poločas jsme zahájili smolně, neboť jsme nedokázali dostoupit soupeřovy hráče na hranici velkého vápna, a následně jsme  nebyli schopni vytlačit míč do bezpečí, což soupeř znovu potrestal rozdílovým gólem   na 3:2.

      Protože jsme si po tomto gólu nevytvořili tlak a některé slibně se vyvíjející akce stihli, byť v poslední chvíli,  uhasit soupeřovi obránci k vyrovnán jsme se nedopracovali a ztratili jsme tak zápas, ve kterém jsme už potřebovali nutně bodovat.

      Přes zlepšené výkony jednotlivců jsme herně nenavázali na druhý poločas vsetínského utkání a stále nám ještě chybí vzpomínaná zdravá agresivita v osobních soubojích. Příkladem v nasazení a vůli po vítězství může být Marťa Bartek a dvoutisícovky, které navzdory svému fyziologickému vývoji bojují se staršími soupeři jako lvi.